Dojmy z anime letní sezóny 2013

První svíce na adventním věnci zažehnuta již jest. Za dva dny má přijít do českých luhů a hájů Mikuláš spolu s andělem a čertem. Dokonce se již minulý týden ve vzduchu mihotaly první vločky. Mrzne nechutným způsobem, ale i tyto neblahosti nebrání tomu, abychom se s vámi – byť poněkud značně opožděně – podělili o dojmy z letošních anime letní sezóny.

A co že nám letní sezóna vlastně přinesla?

Středoškolskou nerdku snažící být in, gay swimming, závěrečný díl Shingeki, další z řady upířin, vražednýho medvídka a bandu exotů, holčičku s hůlčičkou, lecjakou pejskařinu, panenky, bezbožnou neděli… a taky nějaké to pokračování již odvysílaných sérií. A ještě víc.

Naše názory nejen na výše uvedené se dovíte níže.
Příjemné počtení přejeme!

Blood Lad

Blood Lad

Dalo by se říct, že oproti prvním dojmům se můj celkový názor na konci mírně zlepšil, ovšem jen opravdu o ždibec. Jsem rád, že ve druhé polovině seriálu se od mihotajících se onomatopoií poněkud upustilo, a dokonce mě trochu zaujala nějaká postava (Stazova sestřička), ovšem jinak mé výtky přetrvaly až do konce. Na akční komedii mi to přišlo málo akční a málo vtipné, místy hodně zmatečné a… no, prostě nikterak výrazné. Že neexistuje nějaký uzavřenější konec, to snad v případě kratších adaptací mang už ani netřeba zdůrazňovat a vytýkat. Celkově je mé hodnocení stále takové rozporuplné; Blood Lad bych ani nedoporučoval, ani bych od něj diváky neodrazoval. Pokud se vám to chce vyzkoušet, jen do toho, uvidíte sami.

– Hromino

Pouhých pár episod stačilo k tomu, abych si oblíbil svou hvězdu letní sezóny roku 2013. Jako věrný zastánce Dragon Ball Z a černého humoru se do mého vkusu Blood Lad prostě trefil. Hlavní hrdina je sympatický negativista, ostatní spíše jen tak přídavné postavy a nejzajímavější charakter tam měla „dívka, která skáče dimenzemi“. Určitě pěkné a kolikrát i zábavné pokoukání ve volných chvílích.

– Son Goku ssj4

Danganronpa

Danganronpa

Hned v úvodu mi dovolte korunovat režiséra Seijiho Kishiho Uwe Bollem anime. Vážně. Tihle dva páni mají společné nejen to, že adaptují úspěšné hry, ale oni je oba i příšerně adaptují. V případě pana Kishiho jde stále o to stejné kafe: vezmu hru, za její název doplním „The Animation”, nechám si práci dobře zacálovat nějakým začínajícím studiem a celou hru prostě opíšu! Na co invence, na co odstraňovat ryze herní mechanismy, na co vlastní rukopis, když z toho jde úplně bezbolestně udělat tupý přepis hry?

Šílené návrhy často velmi labilních postav, jejich nervydrásající výlevy emocí, plno hororovo-detektivních klišé (ztráta paměti, rozdvojená osobnost, dvojníci, falešná identita či pohlaví atd.), spousta nevyjasněností a divný hlavní záporák s ještě divnějším motivem. Co jsem dokázal ocenit, byla hudba (byť mnohdy v nevhodné situaci použita), závěrečná znělka a pár přelíčení, kde se odhaloval vrah. Celkově tedy vesměs souhlasím s Gokuem.

– Hromino

Velmi krátce – je to přepis hry. Všechny postavy, samozřejmě krom hlavního hrdiny, mají tak bláznivé oblečení a rysy, že potkat je na ulici, celá zeměkoule si na ně ukáže prstem, řekne „jéééžiš! co to je za monstruum” a televize natočí zábavný pořad, na kterém vydělá miliony. Vážně.
Máme zde pár školáků v Super Duper Úžasné akademii, kde jim „ředitel” zadá jediný úkol. Vyvražděte se. Kdo vydrží až do konce, vyhrává. A to by nebylo správné drama, kdyby už v ten první den někdo nezemřel. Následují detektivní rozbory případů, kde je vše opravdu děláno, jako byste hráli nějakou hru. Animace úmrtí jsou dokonce z oné hry i sprostě vytaženy.
Příběh – nezajímavý. Zápletky – nezajímavé. Celkový příspěvek do světa anime – probůh, snad na to brzy zapomenu.

– Son Goku ssj4

Fate/Kaleid Liner Prisma Illya

Illya ze známého Fate/ univerza se vrací, odhazuje svůj vznešený původ, Grál nechává plavat, a místo toho je z ní mahou shoujo s otravnou a ukecanou magickou hůlkou. Z původního světa Type-Moonu – takového, jak jej známe ze Stay/Night a Zero – to má společného jen některé postavy, z nichž všechny v podstatě slouží jen jako fanservis, neboť jsou pekelně ploché a jejich význam pro děj minimální. Místo Grálu se tu vříská, létá, hledá a bojuje o magické karty jako v Bakuganu, akční scény jsou nepřehledné víc než dost a délka každého dílu byla pro mě subjektivně hodina. Ano, je to hrozná blbost, která Fate/ univerzu spíš než čest dělá ostudu, ale to se dalo celkem čekat, proto jsem od toho po pátém díle dal ruce pryč.

– Hromino

Free!

Free!

Při popisu dojmů z Free! si nutně musím vzpomenout na píseň Love Is All Around Me od Wet Wet Wet. Tolik optimismu, tolik entusiasmu, tolik… mužského tepla! Ha, jsem přesvědčen, že nějaký lamač mužských srdcí – třeba pan Zdeněk Troška – by tohle anime dozajista ocenil. Ale teď vážně: Free! má velmi dobrou atmosféru, která se k letnímu období jednoduše hodí, a jako nenáročná podívaná dokáže svůj účel splnit. Odhlédneme-li od diskutabilního zacílení na ženskou část publika, při němž jde téměř zákonitě ruku v ruce s pohledností chlapců také jejich charakterová plochost, je potřeba také poukázat na místy neuměřenou míru klišovitého patosu a skálopevného odhodlání šónenu toliko vlastní. Jen škoda, že jinak bez problému snesitelná podívaná je zaplácnuta děsivě patetickou závěrečnou epizodou. Za pochvalu ovšem stojí audiovizuální stránka: nápaditý a dobře pasující soundtrack spolu s kvalitní animací od Kyoto Animation. Zkrátka a dobře: jednoduchý letní eintopf z osvědčených ingrediencí, nic víc. Ber nebo nech být.

– Hromino

Kdysi dávno, kdy ještě anime bylo inteligentní a prakticky většina z toho mála nově vydaných sérií každých pár měsíců byla dobrá a úspěšná, jo, to se vybíralo, to se koukalo. Pak však přišel K-ON! a nastolil novou éru kawaii obličejů, roztomilých školaček a prakticky i dívka = vražedný stroj, dokázala být na první pohled „sympatická”.
Doba se však změnila a kawaii dívky začaly být ohrané.
A tak se jeden magor rozhodl.
Rozhodl se pro… pro…
Kawaii hošíky. Vysvlékli je. Nechali jim jen plavky. Dali jim dívčí jména. Kawaii obličeje. Nezájem o dívky a chtíč políbit jeden druhého. Nebo alespoň plesknout po prdelce. ;-)

Yeah… anime poslední doby vcelku upadá.

– Son Goku ssj4

Gin.no_.Saji_.full_.1113207

Gin no saji

Hiromu Arakawa, autorka kultovní mangy Fullmetal Alchemist a její neméně slavné dvojí anime adaptace, vrací po několika letech úder a v produkci studia A-1 Pictures nám na obrazovky servíruje další adaptaci její mangy, tentokrát však o poznání méně epičtější a ambicióznější. Jde o velmi pohodové slice of life ze života mladého měšťáka na venkově, kde je nejepičtějším momentem celého seriálu stíhání zloděje jahod. Vážně. Na alchymii zapomeňte, tady se učí pozitivním hodnotám v příjemném hudebním doprovodu, vše občas zpestřeno i nějakým tím úsměvným momentem. Není to určitě nic, co by spustilo monstrózní hype, je to jen pohodová záležitost z prostředí vidlákova, která si nehraje na nic víc, než čím opravdu je, a je jednoduše sympatická, prosta závažnějších chyb a velmi příjemná na pokoukání. Podle mého názoru nejpovedenější letní anime 2013.

– Hromino

Jako už bylo řečeno u Hromina, Gin no saji je velmi poklidné dílo. Připodobnil bych ho k Honey & Clover, Moyashimonovi a podobným. Hlavních postav je tam více, někteří si jsou podobní, jiní ne. Co je však pěkné, je humor. Smát se začnete bez jakéhokoli varování a připravení scény. Gagy jsou zde na předním místě. Emoce jsou brány jako poučení. Slasti a strasti také. Dejte tomu šanci, nebudete litovat. Jedno z nejlepších anime Q2-2013.

– Son Goku ssj4

Kami nomi zo Shiru Sekai: Megami Hen

Na tohoto herního geeka jsem se těšil už od druhé série. Dovolím si tvrdit, že jak většinou bývá zvykem, že 1. díl super, 2. díl nic moc, 3. díl blbost, u Kami nomi zo Shiru Sekai to platí naopak. První série byla jakási nudná, poté ale člověk začne hlavního hrdinu prozkoumávat, vžívat se do něj a chápat ho.
Megami Hen staví před Katsuragiho Keimu nelehký úkol. Musí znovu sbalit všechny holky, co už jednou sbalil. Bohužel najednou, co nejrychleji a ještě je to lehce ztížené tím, že si dívky pamatují polibky a jsou tak v lehké pocitové disbalanci.
Příběh, který nestojí na první pohled prakticky za nic, a přesto se v průběhu těch několika episod člověk místy uchechtá k smrti. :-)
Netvrdím, že je to must see anime, ale určitě neurazí, ba mnohdy i rozveselí.

– Son Goku ssj4

Rozen Maiden Zurückspulen

Na Rozen Maiden Zurückspulen jsem se vcelku těšil. Příběm měl konečně následovat mangu a nemělo tam být tolik roztomilých okamžiků jako v dílech předchozích. Ty byly spíše pro mladší generaci (chápejte 13–18 let). V pořadí třetí série (nepočítaje výborný speciál, jak se zrodila první panenka) nás zatáhne do temného období, kdy se Jun rozhodl netočit s klíčkem. Rozen Maiden tedy v tomto světě nikdy neexistovaly. Až do jisté chvíle…
Temná atmosféra příběhu určitě svědčila. Vše se také nemotalo jen kolem panenek, ale hlavně okolo hlavního hrdiny Juna. Vyprávění je zde tedy psychologičtější a hlavně černější.
I přes tyto klady se však nový Rozen Maiden nevyhnul několika chybám: převážně pomalému vyprávění, některýcm nudným scénám a dalším drobnostem, kvůli kterým závěrečná pointa prostě a jednoduše nezapůsobila tak silně, jak zapůsobit měla. Co jsem četl na internetu, tak anime skončilo v místě, kdy manga začala být opravdu zajímavá. Nejspíše se tedy můžeme těšit na další pokračování.

– Son Goku ssj4

uchoten

Uchouten kazoku

Vidím to jak naživo: nějaký weaboo objeví tohle méně známější anime, zjistí, že tam jsou tanuki, tengu a spousta jiných prvků z japonské mytologie a kultury všeobecně, a najednou se cítí tímhle anime být vzdělán natolik, že z toho může začít blahem klidně nahlas uchcávat. Teď ale vážně. Jde o velmi příjemné slice of life ze života nadpřirozené rodinky v moderním Kjótu, které sází jak na komediální, tak na vážnou stránku, a obojí mu padne velmi dobře. Tvůrci také umí výtečně těžit nápady a vtip ze svého nadpřirozeného, mytologického námětu. Svižná úvodní znělka, příjemná znělka závěrečná. Paráda. Pro mě spolu s Gin no saji určitě nejlepší letní anime 2013.

– Hromino

watamote

Watamote

Stojím před nelehkým úkolem – sepsat dojmy z anime, které se suverénně stalo mým letním favoritem, a pokusit se být rádoby objektivní. Zda je mé zalíbení ve Watamote způsobeno poměrně slabou letní sezónou či jinými faktory, to je námět na jiný, delší článek.

Watamote je místy velmi černá komedie prošpikovaná sarkasmem a parodií, zejména hlavní hrdinka je líčena s tak cynickou ironií, že rozumím tomu, proč je pro některé otaku trpící sociální fóbií sledovat Watamote téměř nadlidský úkol, jak je možné se dočíst na rozličných internetových fórech. Mně se ovšem tvůrci Watamote naprosto trefili do vkusu. Ať už bylo jejich záměrem zesměšňování nesmělých lidí nebo psychologická sonda do duše hikikomori, Watamote je velmi zábavné. Ač je to anime plně epizodického charakteru, nezačne ani po pár dílech nudit, protože je každá epizoda napěchovaná trapasy a neuvěřitelnými situacemi, do které se hlavní hrdinka dostává díky své neobyčejné neschopnosti chovat se normálně – což vám může po pár dílech lézt slušně na nervy, ale je nutno si uvědomit, že anime si pohrává se značnou nadsázkou. Žánrově se dá přirovnat k černé komedii Sayonara Zetsubou Sensei – v té je ovšem patrnější parodie různých společenských jevů, zatímco Watamote se spíše soustřeďuje na postavu jedince. Také proto hrají vedlejší postavy jen sekundární roli (což by se od nich dalo také čekat, že). Slabší výjimkou je Tomočin bratr, který dostává trochu více prostoru, ale i on v podstatě slouží jen k tomu, aby dal vyniknout Tomočině patologické společenské neohrabanosti. Animace, dabing ani soundtrack není nic výjimečného, co by stálo za zmínku – jen že má anime skvělý OP, který může slabší povahy trochu vyděsit.

Nedá se čekat, že by se povaha anime ještě změnila – a mně to ani přinejmenším nevadí. Watamote je anime, které se mi svou jednoduchostí skloubenou s neotřelým, někdy přemrštěným, ale mně naprosto vyhovujícím humorem, přesně strefilo do noty. Pokud už máte dost plochých romantických komedií ze školního prostředí, dejte Watamote šanci a nebudete zklamaní.

– Babu

Bláznivá, novopečená středoškolačka a její snaha o včlenění do kolektivu. Ne, originalitou námět opravdu nehýří, ovšem ze začátku jsem si myslel, že by postava Tomoko s jejími naivními a často vtipnými představami mohla tento seriál docela obstojně utáhnout. To je tak napůl pravda.

Líbí se mi, že v seriálu tvůrci operují jen s minimem zajímavých postav, kde žádná nepřebývá nebo není zbytečná, ale do značné míry mě štval silný epizodický charakter seriálu. Tomoko sice v každém díle zkouší být populárnější nějakým jiným způsobem (změnou účesu, oblečení…), což ovšem nikdy nedopadne dle jejích představ, ale jelikož se její postava za celou dobu seriálu nikam neposune, nezmění, nevezme si ze svých neúspěchů žádná poučení, neustále se točí v kruhu pořád dokola a my sledujeme ty její marné snahy o změnu, z nichž sice některé vtip mají, ovšem jiné jej postrádají, neuspokojilo mě to úplně a ve výsledku mi jí bylo spíš líto.

Watamote určitě není špatná podívaná, ovšem mě dokázala plně pobavit tak prvních pět dílů. Dál už mě tahle estráda tolik nezaujala. Na plnou spokojenost to rozhodně není. Co je ovšem třeba ocenit kromě postav, tak velmi dobrý a k tématu seriálu skvěle pasující opening.

– Hromino

Často se vyskytují příběhy, které neoblíbené geeky vyzdvihnou na povrch, zkrásní je a jejich dříve posměšné vlastnosti se stanou zlatem. Zde NE.
Tomoko je neet. Tomoko je geek. Tomoko je úchylný neetový geek. A v tomto duchu plyne veškeré dění okolo ní. Je závistivá, nervově nevyrovnaná, miluje samotu, nesnáší lidi, prostě osoba, o kterou byste si neopřeli ani kolo.
Tomoko je NEsympatická. Tomoko je všechno NE, co jen jde najít. Ani tu krásu nepobrala. :-)
A možná proto se mi toto anime ze začátku tak líbilo. Pokud by skončilo v polovině, vyzdvihnu ho a ověsím zlatým rounem. Ovšem řádka vtipů nevydržela po celou dobu a ke konci se stalo WataMote vcelku repetitivní.
I tak však určité osvěžení od nepříjemných kawaii holčiček (nyní i kloučků). :-)

– Son Goku ssj4

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>