K

Počet anime, jejichž název by byl tvořen pouhým jedním písmenem, by se celkem určitě dal napočítat na prstech jedné ruky. Já třeba konkrétně znám kromě právě recenzovaného kousku z jednopísmenných anime jen C3. Pravda, takové anime s jednopísmenným názvem dokáže celkem spolehlivě upoutat divákovu pozornost, ale dokáže ji upoutat i něčím jiným? Propracovanými postavami, zdatně vykreslenou psychologií postav, svéráznými nápady a všeobjímající originalitou? Nalijme si čistého vína: něco takového opravdu umí jen minimum anime. A pokud očekáváte, že právě recenzovaný titul do téhle sorty výjimečných zapadne, jste na omylu.

Opening. Psychedelický jak prase, ale k vizuálu seriálu jednoduše sedí.

Téměř audiovizuální orgasmus

Divné. To byl asi prvotní dojem, který jsem ze seriálu po zhlédnutí několika dílů měl. Rozhodně bych však neřekl, že šlo o dojem negativní, neboť ona divnost na mě poměrně příjemně zapůsobila.

Co totiž člověka na K kromě názvu předně zaujme, je audiovizuální stránka. Příjemná kresba, v níž převládají odstíny modré, zelené a bílé barvy, dodává atmosféře seriálu takový velmi specifický nádech, který se těžko popisuje. Jako kdyby na vás kresba chtěla zapůsobit dojem, že „bright and happy future awaits you“, a tento dojem téměř ustavičně hrající hudba ještě více umocňuje.

Pokud mi má něco z K významně rezonovat doteď v paměti, pak je to bezpochyby právě hudba. Možná proto, že ji složil člověk, který ještě nikdy předtím neměl tu čest složil k nějakému anime hudbu a neměl příležitost sám sebe nějak významněji vykrádat a skládat hudbu takříkajíc „ze setrvačnosti“, se dá skvěle poslouchat. Obsahuje nevtíravé, rytmické, převážně klavírní skladby s prvky elektroniky a minimalismu, které nejen že se k seriálu perfektně hodí, ale jsou výborné i na samostatný poslech.

Ending. Písnička fajn, všelijaké pózy Neko mi však rozhodně nijak zvlášť neučarovaly.

Deštník, katana a všudypřítomné ňjá

Všimněte si, že jsem záměrně nezačal recenzi načrtnutím ústřední příběhové linie. Důvod, proč jsem tak učinil, souvisí také s mým původním dojmem divnosti.

Zápletka K je v podstatě jednoduchá, ale skrývá v sobě pozoruhodný potenciál: mladého Shira, který dosud vedl úplně klidný, obyčejný život, jednoho dne napadnou členové klanu HOMRA, kteří jej obviní ze zabití jednoho z jejich členů a chtějí se pomstít, ovšem Shiro je nečekaně zachráněn tajemným mužem s katanou, který – jak se zdá – je též posedlý vlastní pomstou a též má podezření, že má Shiro s důvodem jeho pomsty něco společného. Otázek mnoho, ale jak z téhle šlamastyky ven? Jak to vyřešit?

Takový námět, jak určitě uznáte, má v šikovných rukou scenáristů opravdu co nabídnout. Je však opravdu politováníhodné, že scénář ke K je oproti téměř dokonalé audiovizuální stránce až nečekaně slabý, děravý a nezajímavý. Ze začátku seriálu to tak úplně zřejmě vypadat nemusí, ovšem s přibývajícím počtem epizod si nelze nevšimnout, že žádná gradace děje nepřichází – v seriálu se jakoby „nic neděje“. Divák si klade čím dál více otázek, ale odpovědí na ně se mu nijak nedostává. Postavy sice mezi sebou různě interagují – mají mezi sebou různé konflikty a řeší různé situace –, ale vůbec svým konáním neposunují děj dopředu, nerozmotávají vlákna Shirova problému. Konflikty jsou malicherné, vesměs by se to dalo považovat jen za takové vzájemné pošťuchování se, a pokud mezi sebou postavy něco řeší, pak jsou to vesměs záležitosti jako výběr jídla, kam a za kým se dnes pojede nebo je to prostá konverzace o každodenních záležitostech. Opravdu jen málokdy jsem měl pocit, že se postavy baví o něčem, co bude mít zásadní vliv na hlavní zápletku.

Protože se jedná o postavy převážně schematického rázu (zmatený, nevinný chlapec, který si nemůže na nic, co mu je vyčítáno, vzpomenout + pomstychtivý bojovník + uřvané kawaii zavazadlo, nutný ženský a fanservisový prvek), o propracované psychologii postav se tu rozhodně mluvit nedá. Nápad se sedmi králi a klany, kteří si v budoucnosti rozdělili Japonsko, je sám o sobě zajímavý a nabízí se tu jistá paralela s americkými městskými gangy v 50. letech minulého století, ovšem že by tvůrci pronikli do hloubky tohoto nápadu a blíže osvětlili např. něco více o vedlejších postavách, které nemají tolik prostoru (ale jsou daleko zajímavější než hlavní postavy), nebo něco z historie tohoto nového světa, zvláštních schopnostech členů jednotlivých klanů a jejich králů, specifikách života v této vizi budoucnosti? Bohužel, vysvětlování je v K opravdu pramálo.

Hlavní postavy seriálu. Zleva: Shiro, Reisi, Neko, Mikoto, Kuro, Fushimi.

Scenáristé se náhle vzpamatovali?

Ale pozor – ne všechna kritika, kterou jsem v předchozím odstavci sypal na hlavu scenáristům, se vztahuje na veškeré epizody seriálu.

Připadá mi totiž, že tvůrci měli původně uzavřenou smlouvu na vytvoření dvacetipětidílného seriálu a dovolili si tak ředit děj, řešit ony nepodstatné věci atd., přičemž pak někdy kolem osmého dílu zjistili, že nemají dostatek financí, tak se rozhodli vytvořit jen třináctidílný seriál a děj pro změnu zase do zbývajících epizod nahustili. Ano, ano, já vím, že seriál K měl už od začátku mít třináct dílů, ovšem rozdíl mezi díly od deváté epizody nahoru a těmi předchozími je tak zarážející, že mi to nedá tuhle domněnku nahlas vyslovit.

V seriálu se totiž začne něco pořádného dít až právě od devátého dílu: člověk se dozví něco málo o původu zvláštních schopností králů, dochází k nečekanému zvratu a poměrně zajímavému rozuzlení, které na mě nezapůsobilo nikterak lacině a vcelku se mi líbilo. Jenom je škoda, že po onom rozuzlení se už nedozvíme odpovědi na spoustu dalších otázek, kterou si divák přirozeně během předchozích dílů kladl. Samotný závěr tak ve mně nezanechal kýžený pocit toho, že ona šlamastyka ohledně Shira byla zdárně do puntíku rozřešena, a zapůsobil na mě trochu neuzavřeně a nejasně, ale i přesto jsem nakonec s odstupem času se zakončením spokojen. Na to, jak jsem postupem seriálu očekával, že to bude mít úplně hloupý konec, to nakonec neskončilo vůbec špatně.

Verdikt

K se rozhodně nedá zaškatulkovat mezi úplně obyčejná anime. Má velmi zajímavou, nevšední a povedenou audiovizuální stránku – a hlavně nápad, což je něco, co spousta jiných anime postrádá. Rozhodně jsem neměl při sledování seriálu pocit, že tvůrci neměli žádné vize či nápady a pouze fušersky vytvořili seriál dle námětu, který si vymyslil producent. Co však tahle zmiňovaná pozitiva výrazně sráží dolů, je slabý scénář s mnoha nejasnostmi, který nedokáže onen nápad divákovi „prodat“ a který operuje s příliš archetypálními (v rámci anime obecně), málo propracovanými postavami. Přiznávám však, že i přes všechna vypsaná negativa mám ze seriálu pozitivní dojem a na potvrzenou druhou sérii se těším, neboť (možná trochu bláhově) doufám, že se autoři poučí z chyb první řady a leccos z nezodpovězených otázek první řady zde zodpoví.

6/10

 

Odkazy: aniDB | MAL | ANN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>